O knize: 1939 / Knorringovy lyrické básně, odhalující osobní, jsou nesmírně intimní, většinou bolestně smutné, hořké, impulzivní, plné beznaděje a zoufalství. A to není náhoda. Knorring onemocněl těžkou formou cukrovky v roce 1927 a přes 15 let žil ve znamení smrti a čekal na její příchod, odříznutý od aktivního literárního prostředí ruské poetické Paříže. Básnířka často leží v nemocnici, její síly každým rokem slábnou: „V neuklizené zahradě vyhoří den. / V místnosti bude vypnuta elektřina. / Přijde sestra: „již delirantní“. / Podívejte se na puls - je stále pomalejší a slabší“ (1936); „Letos nebylo žádné léto. / Léto se propadlo do temného deliria“ (1937); "Byl to den jako den." Za bílou obrazovkou / Vládl slavnostní mír. / Tam otupělé tělo / Přikryli ho tlustým prostěradlem“ (1938); „Vytrhnu osudu dalších pět let - / Se šílenstvím, se zoufalstvím a bolestí“ (1939); „Přál bych si, abych vydržel ještě alespoň tři měsíce. / Se vší silou, nějak“ (1940); "A zbývá tak málo času na život, / A pak jen z posledních sil."».